Ájurvéda, v doslovném překladu „nauka o životě,“ představuje nejstarší celistvý lékařský systém o zásadách zdravého způsobu života.
Ájurvédské lékařství
Ájurvéda představuje celostní a jednoduchou formu léčebného přístupu s cílem lépe porozumět sobě samým. Snaží se proniknout k jádru problému a odhalit skutečnou příčinu či samotný zárodek onemocnění, ať už je jeho původ v nesprávné výživě, životních návycích, dědičném zatížení, negativním myšlení nebo emocionální či energetické nerovnováze. Nabízí nám tak pohled do širších vazeb a souvislostí, které utvářejí a ovlivňují náš psychický a fyzický stav. Ájurvédská praxe apeluje především na vědomou prevenci a zdravý životní styl, protože nemoci je vždy snazší léčit v jejich počátcích než v pokročilých stádiích, kdy již ve většině případů dochází k poškození tělesných tkání. Původ většiny nemocí je ze sedmdesáti procent skrytý v nesprávné životosprávě. Proto úspěch ájurvédské terapie závisí zejména na konzumaci správné stravy a také na naší ochotě změnit v každodenním životě některé dosavadní návyky a stereotypy, které mnohdy stojí u kořene našich zdravotních obtíží. Správný postoj, pevná vůle a odhodlání vyřešit svůj zdravotní problém jsou vždy začátkem úspěchu.
Jak ájurvéda vznikla?
Vznik tohoto učení spadá do starodávného období indických posvátných písem (véd), které vznikly jako výsledek vnitřního poznání osvícených mudrců (ršijů). První nejstarší dochovaný spis o ájurvédském lékařství, Charaka Samhita, pochází z 1. stol. n. l. Druhý odborný spis, Sushruta Samhita, se objevuje o století později a pojednává o ájurvédské chirurgii. Třetí nejvýznamnější ájurvédské dílo, Ashtanga Hridaya, vzniká kolem 7. stol. n. l. a představuje přehlednou kompilaci dvou předchozích spisů. V období mezi 5. stol. před n. l. a 5. stol. našeho letopočtu se principy ájurvédského lékařství rozšířily do všech koutů tehdy známého světa (Číny, Tibetu, Persie, Arábie, Egypta, Řecka a Říma), kde se smísily s místními tradicemi a kulturními zvyky. Na tomto univerzálním základě pak postupně vznikaly nejrůznější školy a systémy přírodního lékařství. Ájurvéda je proto označována za „matku všech léčebných systémů“.
Ájurvédský přístup
Ájurvéda považuje člověka za neoddělitelný a vzájemně propojený komplex těla, vitální energie, mysli a duše. Nezaměřuje se pouze na symptomatické projevy nemocí, ale především na jejich příčiny, které každé chorobě předcházejí. Symptom je chápán pouze jako upozornění či varování, že v organismu není něco v pořádku a je nutná náprava na hlubší úrovni. Ájurvéda se tak v souladu s principy zdravého životního stylu snaží obnovit v lidském těle přirozený stav harmonie, který se projevuje jako duševní a tělesné zdraví. Změnou každodenních stereotypů, správnou stravou a pravidelným užíváním bylin je možné úspěšně odstranit nejrůznější zdravotní obtíže a dlouhotrvající onemocnění, jako jsou například: kožní choroby, nemoci dýchacího ústrojí, poruchy zažívání, migrény, obezita, potíže spojené s krevním oběhem, gynekologické problémy, nemoci páteře, kloubů a svalů, nespavost, únava a stres.
